Daňová evidence v roce 2004 do jisté míry nahradila dříve používané jednoduché účetnictví. Jde o podstatně jednodušší formu zaznamenávání hospodářských operací ve srovnání s podvojným účetnictvím, zároveň však poskytuje podnikateli méně informací. Důvodem, proč se rozhodnout vést daňovou evidenci bývá pochopitelně nižší cena. Účetní firma Vám naúčtuje nižší sazbu za doklad zpracovaný v režimu daňové evidence, než v režimu podvojného účetnictví.

Kdy mohu vést daňovou evidenci

  • Pokud Váš obrat nepřesáhl 25 milionů korun za předchozí rok (např. v roce 2013 byl Váš obrat 18 mil. Kč, pro rok 2014 splňujete tuto podmínku)
  • Nejste podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku (od okamžiku zapsání do obchodního rejstříku jste již povinen vést podvojné účetnictví – v praxi tedy každá společnost typu s.r.o a a.s. musí vést podvojné účetnictví)
  • Neexistuje žádný zvláštní právní předpis, který by Vám povinnost vést podvojné účetnictví ukládal (to se týká například organizačních složek státu, za určitých podmínek sdružení a dalších)

Pokud všechny výše zmíněné podmínky platí, pak se podnikatel může rozhodnout, jestli povede daňovou evidenci nebo podvojné účetnictví. Pokud není některá z podmínek splněna, pak Vám nezbývá nic jiného, než vést podvojné účetnictví.

Podstata daňové evidence

Hlavním zjednodušením oproti podvojnému účetnictví je skutečnost, že podnikatel nemusí účtovat o nákladech a výnosech firmy. Vystačí si pouze s evidencí příjmů a výdajů, jejichž rozdělením na daňové a nedaňové pak je schopen vyčíslit daň z příjmu.

Zákon o dani z příjmu definuje cíle daňové evidence následovně:

  • zjištění základu daně z příjmu jako rozdíl mezi daňovými příjmy a daňovými výdaji
  • zjištění stavu majektu a závazků, které ovlivňují daň z příjmu

Při vedení daňové evidence tedy musíme vědět, jak rozlišit příjmy a výdaje z hlediska jejich daňové účinnosti. Pro představu přikládám tabulku, která tuto problematiku shrnuje.

Daňové příjmy Nedaňové příjmy
veškeré tržby osobní náklady
prodej materiálu a hmotného majetku přijaté úvěry
přijaté úroky přijaté dotace
náhrady od pojišťoven vrácení přeplatku DPH
přijaté zálohy na prodej zboží, služeb, apod.  
Daňové výdaje Nedaňové výdaje
nákup zboží, materiálu, oběžného majetku nákup dlouhodoého majetku
mzdy včetně odvedeného pojistného a daní splátky úvěru
placené úroky, bankovní poplatky daně a pojistné placené za podnikatele
cestovné, nájemné, reklama, energie, ceniny,… výdaje na osobní spotřebu podnikatele
  odvedená DPH
  reprezentace
  pokuty a penále
  manka a škody

 Způsob vedení daňové evidence

Podnikatel musí vést tzv. deník příjmů a výdajů. Způsob evidování však není zákonem stanoven. Pokud se tedy podnikatel rozhodne vést evidenci sám, pak může využít specializovaného softwaru nebo pouze excelu. Do programu se vyplatí investovat pokud podnikatel zpracovává větší množstí dokladů, zaměstnává zaměstnance a nebo je plátcem DPH.
Ukažme si tedy vedení daňové evidence na jednoduchém příkladu

Příklad – Pan Novotný provozuje malý autoservis. Dne 12. dubna 2014 zaplatil v hotovosti 2000 Kč za svíčky do auta. Dne 14. dubna 2014 bankovním převodem uhradil fakturu v hodnotě 3500 Kč za dodávku elektřiny do své dílny. Dne 15. dubna 2014 inkasoval hotově 4500 Kč za opravu automobilu. Dne 16. dubna 2014 uhradil z bankovního účtu úrok z úvěru ve výši 1200 Kč. Dne 20. dubna 2014. pak inkasoval platbu 3900 Kč za opravu automobilu na svůj běžný účet.

Datum Doklad Příjmy Výdaje
    banka pokladna banka pokladna
12.4.2014 VPD       2000
14.4.2014 BV     3500  
15.4.2014 PPD   4500    
16.4.2014 BV     1200  
20.4.2014 BV 3900      

Jak je vidět, při vedení daňové evidence nezaznamenáváme vznik nákladu nebo výnosu při přijetí nebo vydání faktury, zaznamenáváme až samotný pohyb peněžních prostředků ze kterého posléze vyčíslíme svou daňovou povinnost.

Způsob evidování tedy zákonem upraven není, co však je zákonem velmi jasně stanoveno, je povinnost veškeré evidované výdaje doložit účetními doklady. I když tedy podnikatel není účetní jednotkou, pokud se rozhodne vést daňovou evidenci sám, měl by znát náležitosti účetního dokladu tak, jak jsou stanoveny v zákoně o účetnictví (č. 563/1991 Sb.), § 11 . Každý zaevidovaný doklad musí obsahovat:

  • označení účetního doklad (např. faktura, výdajové pokladní doklad, apod.)
  • obsah účetního případu (dodání materiálu, služby, apod.)
  • účastníky účetního případ (dodavatel, odběratel)
  • peněžní částku nebo informaci o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množstí
  • okamžik vyhotovení účetního dokladu
  • okamžik uskutečnení účetnho případu, není-li shodný s okamžikem vyhotovení
  • podpisový záznam podle § 33a odst. 4 osoby odpovědné za účetní případ a podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování

Tyto doklady navíc musíme po dobu předepsanou zákonem archivovat. U většiny dokladů stačí 5 let, pokud jsme ale plátci DPH, pak doklady rozhodné pro stanovení daně z přidané hodnoty je třeba archivovat po dobu 10 let

Vedení daňové evidence tedy není na první pohled nijak složité, na druhou stranu to nic neubírá na pracnosti, která se pojí s evidencí a archivací jednotlivých dokladů. Je tedy na zvážení každého podnikatele, jestli se mu vyplatí investovat svůj čas do této administrativy nebo ji raději přenechá profesionálům a svůj čas věnuje podnikání samotnému.

2 thoughts on “Daňová evidence

  1. Povedený článek. Na tuto tématiku je toho na internetu docela málo, zejména tak kvalitně zpracovaného.

  2. Děkuji za kvalitní článek, mohl bych se ale přecejen zeptat, jak je to s těmi zvláštními právními předpisy, které zakazují vést daňovou evidenci? Kde bych se o tom mohl dozvědět více?

Comments are closed.